.

Říjen 2007

Kapitola 6 - Plánování párty

31. října 2007 v 15:17 | Coooolishka (c)
I když si to Míša neuvědomovala, měla za necelý měsíc narozeniny. To se ale nesmí nechat jen tak, že? Chce to zorganizovat pořádnou párty u sebe doma! "Míšo, jistě si uvědomuješ, že máš za chvíli narozky, tak jsem se tě jen chtěla zeptat, jestli si oslavu zorganizuješ sama?" ptala se Míšina maminka. "Jé, mami! Já jsem na to úplně zapomněla! Ale určitě něco vymyslím a pomáhat mi můžeš jenom s něčím." řekla Míša.
Míša se tedy zavřela do pokojíčku, aby měla prostor na přemýšlení. Jak tak ale přemýšlela, nic ji nenapadalo... Proto si pustila televizi, jestli tam náhodou na něco nenarazí. Naštěstí tam zrovna běžel pořad "Dům je zábava", ve kterém se zrovna dnes zaměřili na problematiku pořádání oslav a jejich uklízení :). Tam Míša načerpala tak moc nápadů, že by ty narozeniny musely trvat týden! Rozhodla se proto vybrat ty nejlepší. "Samozřejmě že tu musí být nějaká diskotéka. Už se těším na nějaký ploužák s Lukím." zasnila se Miška. "Pak nějaký hry, třeba "Sedm minut ve skříni" nebo flaška. Doufám, že se mi podaří dát dohromady Niki s Marou a Julču s Richiem, viděla jsem, jak se k sobě mají..." přemýšlela nahlas Míša. "Občerstvení mi zajistí mamka, musím ji o to požádat. A chci nějaký pěkný dort!" uvažovala. "A do prčic, my zítra píšeme písemku z matiky, kterou vůbec neumím!" vyjekla najednou.
Z narozeninových plánů už tedy nebylo nic. Míša se plně věnovala matematice a lomeným výrazům, které se právě učili. Bylo už pozdě večer, když konečně skončila s myšlenkou, že to celkem umí. Šla se tedy osprchovat, chvíli se dívala na televizi a pak šla spát.
Ráno bylo slunečné a Míšu sluneční paprsky vyhnaly z postele. Rychle se nasnídala a pádila do školy, aby Měsíční tlupě předala pozvánky na narozeninovou oslavu, které ještě včera stihla udělat. Chodili totiž všichni do stejné třídy. "Ahoj, Míšo!" pozdravili všichni. "Ahoj všichni. Mám za necelej měsíc narozky, tak jsem vás všechny chtěla pozvat na oslavu!" řekla Míša a předala všem pozvánky. "Jé, díky, přijdeme všichni moc rádi." opáčila za všechny Niki.
Zrovna zazvonilo na první hodinu, když jim Míša říkala, co všechno tam budou dělat. Byla to zrovna matika, a tak se radši klidila na místo, aby si ještě něco zopakovala. Během písemky bylo ve třídě 8.B hrobové ticho, ale najednou se třídou ozvalo strašlivé kýchnutí. "Ehm, omlouvám se." řekla Juli. Třída se zachichotala, pak ale všichni pokračovali v psaní. Julča se cítila hrozně. Sice se jí to nestalo poprvé, ale ještě nikdy nekýchla uprostřed písemky! Když zazvonilo na konec hodiny, všichni odevzdávali písemky, až na Niki, která se očividně nehýbala. "Niki, co je s tebou?" ptala se Míša a pro jistotu do Nikči šťouchla. Ukazálo se, že Niki nějak usnula. "Ehm, slečno Rozsypalová, můžete mi vysvětlit, co jste dělala v noci, když mi tady spíte v hodině matematiky?" otázala se matikářka. "No, víte, asi mě zmohla ta písemka." odpověděla Niki. Míša se div neroztrhala smíchy, protože jí přišla písemka hodně lehká.
"Hele, Niki, cos dělala, žes usnula?" zeptala se jí Míša. "Ale, to nic, já jsem jenom nemohla usnout, nic víc." řekla Niki. "Ale zpátky k té tvojí oslavě. Co tam teda budou za hry?" ptala se Niki. "No, já vám to původně chtěla říct, ale rozhodla jsem se, že se to dozvíte až na místě." pravila Míša. "Teda ty seš kámoška!" zlobila se naoko Niki. "Hele neboj, dozvíš se to v ten správný čas. Teď pojďme přežít další hodiny..." řekla Míša.
Když se Míša po úporném dni vrátila domů, vymýšlela ještě hry na oslavu. Nakonec jich vymyslela pět. Chtěla se jít pochlubit mamce, ale u té by asi neprošla "Sedm minut ve skříni", protože ta je spočívá v tomto : láhev určí dva lidi opačného pohlaví a ti se zavřou na sedm minut do skříně. Je jenom na nich, co tam budou dělat, ale většinou se tam líbají... Míša doufala, že tam skončí s Lukáškem. Bylo by to super. Musí ale napřed nějak vyklidit skříň, aby se tam vlezli ;). Ale jak tak přemýšlela, myslelo jí to stále míň a míň a najednou se ocitla v krásném snu... O kom jiném byl, než o Lukášovi?
P.S.: Je tady zase moje jedna vlastní zkušenost a to ta s tím kýchnutím, stalo se mi to stejný, co Julči v mojí knížce. A že to byl trapas!

Kapitola 5 - Ponožková a bradavičná příšera

28. října 2007 v 16:32 | Coooolishka (c)
Míša domluvila schůzku na sobotu na 11 večer. Když přišla ke stromu s baterkou a potřebnou výbavou, byla tam už Niki a Mara. "Jé, ahoj! Vy jste si vyšli nějak brzo, ne?" podivila se Míša. "Ále, máš pravdu, no, nemohli jsme se dočkat." řekl Marek. "Tak to jo, to jsem ráda." odvětila Míša. Postupně dorazili všichni, až na Julču. Proto jí Niki zavolala. "No, ahoj Jůli, jak to zvládáš, přijdeš?" ptala se Niki. "Prosim tě, já tě asi zapleštím. Málem jsi vzbudila celej barák. Protože můj mobil má otřesný zvonění." zlobila se Juli. "Ježiš, tak to promiň." omlouvala se Niki. "Dobrý, naštěstí už jsem byla skoro venku a tak to nebylo tak slyšet. Za chvilku jsem u vás, tak zatím ahoj." loučila se Julča.
Když teda Juli dorazila, vyšplhali všichni na strom. "Ach jo, mě je zima." povzdychla si Julča. "Já jsem vám říkala, že se máte teple oblíct!" řekla Míša. "Jo, já vím, ale když jsem utíkala, stihla jsem na sebe navlíct jen toto a hupsnout do postele, protože jinak by mě viděla mamka." omlouvala se Juli. "Tak to je mi tě líto... Vem si třeba deku." navrhla jí Niki. "Tak díky." řekla Julča. "Není - ..." "Hele, tam se něco pohlo v křoví!" vykřikl Mara. "Nekřič tolik, Mari, nebo to vyplašíš!" okřikla ho Míša. "Hm... Nemáte někdo náhodou dalekohled s nočním viděním? Protože jinak uvidíme možná tak prd!" zeptal se Marek. "Ty jo, čirou náhodou ho mám." řekl Luki. "Kecáš!" podivil se Richie. "Ne, nekecám, na, tady ho máš a sleduj tu naši příšerku." zavtipkoval Lukí.
"No ne, Ponožková nestvůra!" zašeptal po chvilce Richie. "Dej to sem, tu musím vidět!" užasla Míša, která měla tu čest se s ní už jednou potkat. A opravdu tam byla v celé své "kráse". Tolik ponožek jste snad ještě neviděli! A na hlavě měla punčocháče, no prostě vypadala hodně srandovně. "Ty jo, tak ta má styl!" zasmála se Miška. "Tak to máš pravdu!" prohlásiliostatní, když se na ni taky koukli. "Taak... Měli bychom začít s pozorováním jejího chování." řekla Niki. "Jo, to máš pravdu." přitakala Míša. "Hele, už se tam něco děje!" řekl najednou Richie. "Ehm... Já myslím, že to nebudu popisovat, protože ona tam normálně dělá TO s nějakou druhou nestvůrou!" koktala Juli. "No ne, tak to je něco! Bohužel budeme muset počkat, až to ukončí, protože já chci vědět, co je ta druhá nestvůra zač!" řekla Míša.
Čekání nebylo dlouhé, ale aby Měsíční tlupa neslyšela všechny ty zvuky, pustili si mp3ky. "Ta nesmí nikde chybět!" prohlásil Lukáš. "Ty jo, koukejte! Už vidím kousek té druhé příšerky. Ale je to nechutný, to vám řeknu! :) Je zřejmě celá obalená v... Ehm, v hovnech!" zajíkal se Mara. "Ne, to už není možný, to si musíš dělat už vážně srandu!" nevěřila mu Niki. "Máš pravdu, dělal jsem si srandu. Je to taková příšera s bradavicema, normálka." řekl Marek. "Tak jo, myslím, že dneska nám to stačilo. Abychom zítra ráno vstali!" odvětila Míša. "Ještě zapíšu dnešní pozorování do naší kroniky, kterou jsem založila a můžeme jít domů." V kronice nakonec stálo : "Dnes jsme pozorovali dvě příšery : Ponožkovou a bradavičnou. Po chvíli pozorování Ponožkové se objevila Bradavičná a začali TO spolu dělat. Tak uvidíme, možná se jim narodí nějaké děťátko, co bude mít bradavičnaté ponožky:)."
Když se Měsíční tlupa odebrala z plácku, na kterém rostl strom, měli výbornou náladu, kterou jim nemohl nikdo zkazit. Bohužel se tak stalo. Ano, potkali Anetu s Michalem a ještě nějakou jejich partu. Viděli je, jak šňupou nějaké drogy, kouří a pijí alkohol. " Ale, koho to nevidíme! Naše malé dětičky!" posmívala se zhulená Aneta. Měsíční tlupa je ignorovala. Nebudou se zahazovat s takovými primitivy!
Lukáš ještě doprovodil Míšu před jejich dům, kde se stalo něco neočekáváného. Když se totiž líbali, zavadila Míša lehce o zvonek, který se ale rozdrnčel po celém domě! "A do prčic!" ulevil si Lukáš. Naštěstí ale Míšini rodiče měli tvrdé spaní a tak je to neprobudilo. "Tak dobrou Míšo, miluju tě!" loučil se Lukí. "Já tebe taky, pa!" řekla Míša.

Kapitola 4 - Stará vrba a vyznání lásky

26. října 2007 v 15:31 | Coooolishka (c)
Míša celý týden přemýšlela o první schůzce Měsíční tlupy. Především o tom, jestli všichni proklouznou rodičům. Ona měla na den schůzky výborné podmínky. Rodiče se domluvili na návštěvu ke kamarádům a Míša naštěští směla zůstat doma. Niki měla štěští na rodiče, protože jim to bylo celkem jedno, hlavně aby byla pořád na mobilu. Jenže u ostatních to už tak růžové nebylo. Říkali ale, že se to nějak udělá. Napřed je ale potřeba zajistit to správné místo! Tedy najít strom...
Byl pátek odpoledne, slunce pálilo, jak mohlo a Měsíční tlupa se vydala hledat vhodný strom na jejich noční sedánky. Potom měli v plánu jít na koupaliště. Jak tak ale chodli po Kroměříži, nemohli žádný strom pořád najít. "Hele, ale tento vypadá celkem dobře!" řekl najednou Mara. "Jo, máš pravdu, ale nevím, jestli se tam všichni vlezeme. No nic, můžeme to alespoň vyzkoušet." rozhodla Míša. Sotva se ale na strom všichni pracně nasoukali, vykoukla z okna blízkého domu stará paní. "Ježiš, co ta baba šmíruje?" podivila se Julča. "Tak to nevím, to myslím uvidíme za chvíli." pravila Niki. A měla pravdu, protože z domu se už řítil jakýsi rozzlobený pán. "Děcka jedny nevychovaný, všude to vleze! Já vám dám, lozit mi na strom! Ještě jednou sem vlezete a rozstřílím vám prdel vzduchovkou!" zlobil se. Pak zalezl zpátky. "Ty vole, tak ten byl vostrej! Myslíte, že to myslel vážně?" řekl Richie. "To nevím, ale bejt náma bych radši slezla, nechci mít v zadku díru :)" zasmála se Míša.
Po této zkušenosti se všichni raději dívali, kam lezou, aby náhodou zase nevylezl nějaký dědek se vzduchovkou! "Ty jo! Myslím, že ten strom máme!" řekl Lukáš, když už asi potřetí obcházeli Kroměříž. "No to si děláš srandu! Fakt, že jo! Ten strom je naprosto suprovej!" nechala se unést Míša. Byla to starší vrba, která měla větve až na zem, takže příšery nebudou na tlupu vidět. Navíc se na ni dobře lezlo a byla hooodně rozvětvená, pro ně jako dělaná. "Tak. Ta vrba má i super větve, že bysme tu mohli dát i nějaký dřeva, jako na sezení. Jo a já navíc umím z proutků vrby plést věnečky." řekla Juli. "Tak jo, když najdete někde doma nějaký dřevo, co by se hodilo na sezení, tak určitě přineste. Ale nebudeme ho tu přitloukat hřebíkama, to se nedělá." odvětila Niki. "Super, takže máme místečko jako pro nás stvořené. Je mi dost horko, tak bych už šel na koupák." řekl Marek. "Jo, Mara má pravdu, už půjdeme." souhlasila Míša.
Na koupališti byla hlava na hlavě a tak Měsíční tlupa byla ráda, že vůbec našla místo na deky. "Ty jo, je mi tak horko, že bych v té vodě zůstal do nekonečna." pravil Richie. "Prosím tě, nekecej a pojď." řekla Juli. A tak všichni skočili do krásně studené vody, která se osvěžila natolik, že blbli ve vodě až do zavíračky. "Tak to byl moc krásný den. Jsem ráda, že vás mám." řekla Míša. "Jo, to my jsme taky rádi." souhlasili ostatní. Tak se převlekli a chtěli jít domů. Jenže na cestě potkali Anetu, jak se vášnivě líbá s tím svým Michalem. Chtěli je obejít velkým oblokuem, ale Anet je už spatřila a zamířila k nim. Když k nim přišla, smrděla kouřem z cigaret jako prase. "Nazdar děcka." řekla. "Aha, tak to jsou ty malý dětičky, jejich vedoucí ja ta posraná, co viděla tu nestvůru?" ptal se Michala Anety. "Jo, to jsou oni." přikývla Anet. "Hele, Aneto, vím, že už s náma nekamarádíš, ale ještě náš nemusíš urážet! To jsi přehnala." bránila se Míša. "Ne, to jsi přímo posrala. Nebudeš Míši nadávat!" rozčílil se Lukáš. "Ale, něco mi uniklo mezi tebou a Michalou?" podivila se Aneta. "Ne, vůbec nic. Tobě ne. A jdi si svou cestou!" rozloučil se Lukí.
Míša s Lukášem chtěli být chvíli o samotě. "Hele, Míšo, už dlouho ti chci něco říct. Prostě... Miluju tě!" vyznal Míši lásku Lukáš. "Aaaha... Tak t jsi mě trochu zaskočil!" řekla Míša. "Tak to promiň, ale nechtěla bych se mnou chodit?" zeptal se. "Ano, chtěla a musím ti říct, že se mi dlouhou dobu líbíš." přiznala se. Následoval vydatný polibek a oba šli za ruce domů.
P.S.: To s tou vzduchovkou a dědkem je z vlastní zkušenosti a to nekecám! My sme s kámoškama taky hledaly nějakej strom, ze kterýho bysme si mohly udělat bunkr nebo tak... a tak sme narazili na jeden takovej dost dobrej... no ale byl u paneláku a nás nenapadlo, že by mohl někomu patřit tak sme tam vlezli no a babka vykoukla z okna a něco nekomu ukazovala no a najednou se vyřítí dědek a huláká na nás: ještě jednou sem vlezete, tak vám rozstřílím prdel vzduchovkou! tak sme slezly, chvilku jsme se bály, ale pak sme se tomu chlámaly jak pominutý :-D.

Kapitola 3 - Neklid na koupáku

23. října 2007 v 16:58 | Coooolishka
V Kroměříži plynul den za dnem bez jakéhokoliv rozrušení. Až jednoho krásného slunečného dne v teplém červenci se Měsíční tlupa rozhodla, že půjde na koupák. Míša proto všechny obvolala a dokonce přemluvila i Anetu! Chtěla s ní totiž mluvila a předpokládala, že ostatní taky. Měli se sejít ve 3 před koupalištěm. Teď byly dvě hodiny a Míša se horlivě chystala. Nechtěla nic zapomenout a musela domluvit, co si s sebou budou brát na všechny schůzky o měsíčku a taky chtěla jít najít nějaké místo s velkým stromem na pozorování. Z tohoto přemýšlení ji vytrhl zvuk hodin. "A propána, půl třetí! Jestli tam chci být jako správná vedoucí být včas, musím sebou hejbnout!" řekla Míša a vyrazila.
Když přišla ke koupališti, ještě tam nikdo nebyl. "Uf, jdu jim zatím příkladem, jsem tu první!" oddychla si. Za pár minut ale dorazili všichni, kromě Anety. "Myslíš, ze Anet přijde?" zeptal se Mara. "Abych byla upřímná, myslím, že má v sobě ještě tolik slušnosti, aby přišla!" odpověděla Míša. A měla pravdu, Aneta se dostavila, sice s desetiminutovým zpožděním, ale byla tam. "Ahoj Anet! Jak se vede?" ptala se Niki. "Jo, de to. Tak vo čem ste se mnou chtěli mluvit?" řekla Aneta. "To vyřešíme až potom, teď pojďte dovnitř!" navrhla Míša. A tak se celá tlupa vydala směrem k bazénu. Posedali si na deky a protože bylo horko, vyslekli se do plavek, všichni, kromě Anety! "Anet, tobě není horko?" divila se Juli. "Ale jo, ale mám nějakou příšenou vyrážku! No prostě vopruz!" odpověděla Anet. "Aha, tak to jo." řekla Juli. "Tak, chtěla bych, abyste mě chvíli poslouchali. Chtěla bych vám říct něco k našim schůzkám, co si tam budeme brát a tak. Především baterku, tu nikdy nesmíte zapomenout! Pak nějaký lano, nebo silnej provaz, abychom mohli vyšplhat na nějaký strom, nebo prostě kamkoli. Hodně teple se oblečte, i když je teď léto... Noci bývaj zrádný! Kdyžtak nějakou deku vemte, abychom neseděli na studeným. To by bylo zatím všechno, doufám, že všechno máte! Jo a musíme najít nějaký místo, kde by byl velkej rozvětvenej strom a hodně keřů, aby se tam dalo sledovat ty naše příšery!" skončila Míša. "Hm, super, ale nevim, jestli budu moct, protože my děláme s Michalem po nocích úplně něco jinýho!" řekla Aneta. "Aha, tak to radši nevím, co to je... A nechceš nám říct, co je ten tvůj Michal zač?" zeptala se Niki. "Úplně normální kluk, nevim, co řešíte. Akorát je cool, ne jak vy a já dřív." odsekla Anet. "Sice nevím, co tím cool myslíš, ale já doufám, že to není nějakej drogovej dýler, nebo nějak tak." odvětila Míša. "Hele, jestli se mi míníte srát do mýho soukromí, tak to teda ne. Nazdar, odcházím!" rozloučila se dost svérázným způsobem Aneta.
Jak ale odcházela, odhrnula se jí trochu sukně a plavky a Lukáš nechtěně viděl to, co asi mělo zůstat utajeno. A to fleky na Anetině zadku, ty, které obyčejně bývají po vpichování pervitinu. "Ty vole, viděli jste to, co já?" vykoktal ze sebe Lukí. "Ne, co jsi prosim tě viděl?" zeptala se Juli. "Ty jo, tak na to nezapomenu. Aneta má normálně na zadku fleky od pervitinu!" řekl Lukí. "Ne, to si snad děláš srandu!" vyhrkla Míša. "Míši, věř mi, že nedělám. Myslím, že jsme ztratili kamarádku... Teda, já myslím, že po tomhle ji v klubu už nikdo nechce, nebo jo?" pravil Lukí. "Tak to je v ….. No, víte kde. Ne, opravdu už ji nechem, dělala by v tlupě jen zlo. Od teď máme šest členů, tři holky, tři kluky. Já myslím, že kluci jsou rádi, protože doteď měly holky přesilu, ne?" řekla Míša. "Hm, to máš pravdu, ale mrzí mě to." odvětil Richie. "To myslím mrzí všechny, ale Anetu nenapravíme a toho kluka od ní neodlákáme... Teď si jdu skočit do vody a zaplavat a pak už půjdu.Mě osobně zkazila den." pravila Niki. "To nám všem. Jdeme s tebou a pak taky půjdem." řekli všichni.
Když přišli večer všichni domů, byli hodně unavení a tak si lehli. Bohužel neměli sladké sny.Ale nevěděli, že je čeká něco bombastického, co jim změní život...

Kapitola 2 - Nevydařená schůzka

16. října 2007 v 16:43 | Coooolishka
Když přišla večer Míša domů, nemohla myslet na nic jiného, než na "Měsíční tlupu". Doufala, že bude její kamarády činnost v partě bavit. Sice ještě pořádně nevěděla, co bude jejich programem, ale vždyť to se vyřeší na jejich zítřejší první schůzce! Už se moc těšila. Bylo ale už moc hodin a proto si Míša šla lehnout. Potřebuje být na zítra pěkně do růžova vyspinkaná!
Ráno ji vzbudilo překrásné cvrlikání ptáčků. "Aaaaah, to je ale krásné ráno. To bude prima den!" zavýskla si ještě ospalá Míša. Sešla dolů, aby se nasnídala. Tam ji ale už čekala Niki! "Ups! Ahoj Niki, co tu propána děláš?" podivila se Míša. "Ahoj, ty ospalče! Víš ty, kolik je hodin? Půl jedenáctý!" řekla Niki. "Fakt? To si děláš ........? Tak to se omlouvám, ale my jsme se přece nedomluvily na určitou hodinu, ne?" osočila se na Niki Míša. "Nedomluvily, no... Ale tak já mám raději všechno připravený dřív než pozdějš!" "No jo no, já zapomněla, naše puntičkářka!" začala se smát Míša. Tím ale rozpoutala polštářovou bitvu. "Děti děti, co to tu děláte?" okřikla je paní Horáková. "Ale nic, mami, my už půjdem ven a oddychneš si od nás!" odpověděla Míša. Míša s Niki se tedy vydaly ven. Setkání měli domluvené s ostatními členy na jejich oblíbeném plácku. Pojmenovaly si ho Plácek setkání. Když tam holky dorazily, už tam na ně čekali všichni. Byla tam Anet i Juli a taky Mara, Lukí a Richie. "Ahoj všichni!" pozdravily Niki a Míša. "Ahoj holky!" řekli ostatní. "Tak začnem, ne? Přinesly jsme věci na malý piknik, tak kdo si dá s náma?" "Jááááááááááááááááááááááááá!!" řvali ostatní a s vervou se pustili do nachystaného jídla. "Takže... Míšo, máš už naplánované, co naše tlupa bude dělat?" zeptala se Juli. "No jasně, přes noc mě to napadlo! Budeme se jmenovat Moon band = Měsíční tlupa a proto se budeme scházet večer, spíš v noci, až budou rodiče spát! Naším úkolem bude pozorovat noční krajinu a zvířata, teda spíše nestvůry, co zde žíjí. Budeme se zabývat jejich výzkumem. K této myšlence mě přivedla jedna událost, co se mi stala, když mi bylo 8 let. Tehdy jsem za oknem mého pokojíčku viděla takovou příšeru. Měla na sobě strašně moc ponožek a na hlavě punčochy, takže bychom jí mohly dát jméno Ponožková nestvůra. To bude náš první objekt pro zkoumání. Věřím, že se ještě objeví." zakončila svůj proslov Míša. "Wow! Tak to je něco! Já jenom myslím, že ty příšery se jen tak neobjeví." pochyboval Mara. "Když neobjeví, tak je budeme muset nějak nalákat. Jenom ještě nevím jak." povzdechla si Míša. "No to bude vopruz... Jak pro malý děcka!" řekla Anet. Všichni se na ni s úžasem podívali. Nikdy takhle nemluvila, byla najednou nějaká zvláštní. Vždy s ní byla sranda a s ostatními kamarádila, nikdy neměla problém hrát s nimi jakoukoliv hru. Jenže teď... Co se s ní stalo? "Aneto, co je s tebou? Jsi nějaká... No prostě jiná!" zeptala se jí Míša. "Hele, do toho ti nic není. A sorry, ale už musim." odsekla Aneta. "Aneto, počkej ještě! Budeš nadále členkou naší party?" řekla Míša. "Pro mě za mě..." řekla Aneta a odešla.
"Ty jo, všimli jste si, že byla nějaká fakt divná? Mě se na ní něco nezdálo. Mluvila tak z cesty a divně..." řekla Niki. "No jo, vidíš, mluvila z cesty. Tohle chování mi připomíná mého dědu. Je věčně opilý a mluví takhle divně." vzpomněl si Richard. "No ne, aby nám Anet nespadla do závislosti na alkoholu a nebo ještě hůř - na drogách!" polekala se Míša. "Jo, to mi připomíná, že mi říkala, že má novýho kluka. Třeba ji na tuto nesprávnou cestu navedl on." navrhla Juli. "To by ovšem vysvětlovalo všechno. Jestli příště přijde, tak se jí na to musíme rozhodně zeptat." dedukovala Niki. "To určitě! Každopádně nám zkazila celou naši schůzku... Já myslím, že nejlepší bude dojíst, dopít a jít domů. Co říkáte?" řekla Míša. "Jo, já myslím, že to tak uděláme." řekl Lukí. "Tak jo, tak ahoj všichni, mějte se a příští schůzku si řekneme buď na ICQ a nebo vám ještě rozešlu maily." loučila se Míša. "Jo, dobře, tak ahoj!" loučili se ostatní.
Takto skončil den plný událostí v městečku Kroměříž.
Taak...Dopsala jsem druhou kapitolu a v knížce si zatím dávám přestávečku, takovou kratší... To učení se hrne na mně nějak moc rychleee =(((!

Kapitola 1 - Míša a plánování

11. října 2007 v 9:06 | Coooolishka
V jednom malém městečku jménem Kroměříž žila kdysi jedna malá hodná holčička. Jmenovala se Michalka. Měla milující maminku a tatínka. Neměla sice žádné sourozence, ale měla kopu kamarádů, na které se mohla spolehnout. Rodina Horákových žila v útulném rodinném domečku na okraji města. Měli rozlehlou zahradu s bazénem, houpačkou a venkovním posezením. Míša tenhle dům prostě milovala!
Když jí bylo 8 let, stala se podivná věc. Byl tmavý večer, Míša ležela ve své posteli a četla si svoji oblíbenou knížku. Byla to totiž výborná čtenářka. Najednou ale uslyšela divné zvuky na zahradě. Docela se bála, ale nakonec si dodala odvahy a vykoukla z okna. To, co tehdy uviděla, ji poznamenalo na celý život. Nikdy o oné záhadné nestvůře nechtěla s nikým mluvit, takže nikdo nevěděl, jak vypadala. Její rodina a kamarádi jí ale pomáhali zapomenout.
Míša vyrostla a stala se z ní pěkná holka. Teď měla 13 let a všichni předpokládali, že začne chodit ven s klukama, začne se malovat a tak... Jenže Míša měla tak trochu i vlastnosti kluka. V pohodě vylezla na každý strom a sukně nosila zřídka. Proto to nebyla taková ta "fiflena", jak někdo takovým holkám říkával. S klukama sice ven chodila, ale úplně za jiným učelem :).
Jednou ji napadlo, že by mohla založit nějakou partu. Měla dost kamarádů a jak tak o tom přemýšlela, jevilo se jí to stále více jako super nápad. Proto se tedy rozhodla obejít všechny dobré kamarády a zeptat se jich. Měla jich kolem 15, ale nepředpokládala, že by chtěli všichni. Nejprve šla za svou nejlepší kamarádkou Nikčou. Ta samozřejmě souhlasila hned, je to přece nejlepší kámoška! "Míšo, máš už ale vymyšlený název?" ptala se Niki. "Nemám, vždyť ještě ani nevím, kolik nás bude a tak...!" odpověděla Míša. "Tak dobře, já zatím budu přemýšlet." Holky se rozloučily. Zatímco Niki usilovně přemýšlela, oběhala Míša všechny své kamarády. Nakonec jich souhlasilo jenom 5, což Míšu trochu zklamalo. "Asi si budu muset popřemýšlet o tom, kdo je opravdový kamarád." povzdechla si Miška.
Míša se vrátila za Niki, a ta jí nabídla názvy jako Správná sedma, nebo Šťastná sedmička, atd. Jenomže Míša chtěla něco originálnějšího, třeba přejatého z angličtiny. Tak si holky sedly k Niki domů na sedačku, vzaly si pití, brambůrky a přemýšlely. Zrovna když si Míša dávala do pusy další hrst brambůrků, napadl ji ten nejlepší název na světě! Mělo ji to trknout už dávno! Chtěla to okamžitě říct Niki, jenže s plnou pusou se nemluví... Proto se Míša začala dusit a co svět nechtěl, tu patlanici z pusy vyprskla. Ono by se toho tolik nestalo, kdyby to pořádně rozžvýkané sousto nepřistálo Nikčiné mamince na novém saku! "Ehm, panebože, já se vám moc omlouvám, paní Rozsypalová, já jsem nechtěla!" vykoktala ze sebe Míša. "To je dobrý, Míšo, dám to do čistírny. Nedělej si s tím hlavu." uklidnila ji paní Rozsypalová. Niki byla totiž z bohatší rodiny, takže tohle nebyl problém. "Tak dobře, ale stejně se moc omlouvám." řekla Niki. Paní Rozsypalová už jenom mávla rukou.
"Ty bláho, co to bylo, Míšo?" ptala se Niki. "Ale, jenom mě napadl ten nej název na světě a chtěla jsem ti ho říct, jenže jsem měla plnou pusu brambůrků." "Aha, tak odtud vítr vane! Ale hlavně říkej ten název, jak se budeme jmenovat?" naléhala na Míšu Niki. "Budeme Moon band, v překladu Měsíční tlupa! Protože se budeme tajně scházet v noci! Nemyslíš, že to budou šílený dobrodružství?" s nadšením vyprávěla Míša. "No tak to bude fakt super! Už se strašně těším! Vymyslela jsi to skvěle, takže předpokládám, že budeš naše vedoucí?" "Pokud si to budete přát... Proč ne?" řekla Míša. "Tak super. Kdy bude první schůzka?" ptala se Niki. "No, to ještě nevím, ale zítra je sobota, tak bychom se mohli sejít, ale poprvé za světla!" řekla Míša. "Tak domluveno! Ahoj Míšo!" loučila se ještě Niki. "Ahoj!" řekla Lenka.
A prosím vás, nekopírovat, přece jenom je to moje knížka a mám autorský práva! Psát, jak se vám knížka líbí, můžete samo do komentů!

Úvod

10. října 2007 v 15:27 | Coooolishka
Ahojky!
Do této rubriky budu dávat po kapitolách mou knížku, co teď píšu. Jmenuje se Moon band, nebo jestli chcete, Měsíční tlupa. Máte se na co těšit :). Zatím pište komentíky. Teď musím jít do pingpongu:) Papa!

Big změna!

10. října 2007 v 15:12 | Coooolishka
Ahojky!
L!lli se rozhodla zrušit tento blog, jenže já jsem nechtěla, tak mi ho přenechala! Teda se stávám majitelkou tohoto blogu a mám právo měnit design a případně i blog zrušit. Doufám, že kvůli tomu nepřestanete chodit, protože v článcích podobného typu budu pokračovat! Jo a napište do komentů, jak se vám líbily moje zatím 3 články, který nejvíc, jo? Chci vědět, jak na tom jsem :)