.

Kapitola 4 - Stará vrba a vyznání lásky

26. října 2007 v 15:31 | Coooolishka (c)
Míša celý týden přemýšlela o první schůzce Měsíční tlupy. Především o tom, jestli všichni proklouznou rodičům. Ona měla na den schůzky výborné podmínky. Rodiče se domluvili na návštěvu ke kamarádům a Míša naštěští směla zůstat doma. Niki měla štěští na rodiče, protože jim to bylo celkem jedno, hlavně aby byla pořád na mobilu. Jenže u ostatních to už tak růžové nebylo. Říkali ale, že se to nějak udělá. Napřed je ale potřeba zajistit to správné místo! Tedy najít strom...
Byl pátek odpoledne, slunce pálilo, jak mohlo a Měsíční tlupa se vydala hledat vhodný strom na jejich noční sedánky. Potom měli v plánu jít na koupaliště. Jak tak ale chodli po Kroměříži, nemohli žádný strom pořád najít. "Hele, ale tento vypadá celkem dobře!" řekl najednou Mara. "Jo, máš pravdu, ale nevím, jestli se tam všichni vlezeme. No nic, můžeme to alespoň vyzkoušet." rozhodla Míša. Sotva se ale na strom všichni pracně nasoukali, vykoukla z okna blízkého domu stará paní. "Ježiš, co ta baba šmíruje?" podivila se Julča. "Tak to nevím, to myslím uvidíme za chvíli." pravila Niki. A měla pravdu, protože z domu se už řítil jakýsi rozzlobený pán. "Děcka jedny nevychovaný, všude to vleze! Já vám dám, lozit mi na strom! Ještě jednou sem vlezete a rozstřílím vám prdel vzduchovkou!" zlobil se. Pak zalezl zpátky. "Ty vole, tak ten byl vostrej! Myslíte, že to myslel vážně?" řekl Richie. "To nevím, ale bejt náma bych radši slezla, nechci mít v zadku díru :)" zasmála se Míša.
Po této zkušenosti se všichni raději dívali, kam lezou, aby náhodou zase nevylezl nějaký dědek se vzduchovkou! "Ty jo! Myslím, že ten strom máme!" řekl Lukáš, když už asi potřetí obcházeli Kroměříž. "No to si děláš srandu! Fakt, že jo! Ten strom je naprosto suprovej!" nechala se unést Míša. Byla to starší vrba, která měla větve až na zem, takže příšery nebudou na tlupu vidět. Navíc se na ni dobře lezlo a byla hooodně rozvětvená, pro ně jako dělaná. "Tak. Ta vrba má i super větve, že bysme tu mohli dát i nějaký dřeva, jako na sezení. Jo a já navíc umím z proutků vrby plést věnečky." řekla Juli. "Tak jo, když najdete někde doma nějaký dřevo, co by se hodilo na sezení, tak určitě přineste. Ale nebudeme ho tu přitloukat hřebíkama, to se nedělá." odvětila Niki. "Super, takže máme místečko jako pro nás stvořené. Je mi dost horko, tak bych už šel na koupák." řekl Marek. "Jo, Mara má pravdu, už půjdeme." souhlasila Míša.
Na koupališti byla hlava na hlavě a tak Měsíční tlupa byla ráda, že vůbec našla místo na deky. "Ty jo, je mi tak horko, že bych v té vodě zůstal do nekonečna." pravil Richie. "Prosím tě, nekecej a pojď." řekla Juli. A tak všichni skočili do krásně studené vody, která se osvěžila natolik, že blbli ve vodě až do zavíračky. "Tak to byl moc krásný den. Jsem ráda, že vás mám." řekla Míša. "Jo, to my jsme taky rádi." souhlasili ostatní. Tak se převlekli a chtěli jít domů. Jenže na cestě potkali Anetu, jak se vášnivě líbá s tím svým Michalem. Chtěli je obejít velkým oblokuem, ale Anet je už spatřila a zamířila k nim. Když k nim přišla, smrděla kouřem z cigaret jako prase. "Nazdar děcka." řekla. "Aha, tak to jsou ty malý dětičky, jejich vedoucí ja ta posraná, co viděla tu nestvůru?" ptal se Michala Anety. "Jo, to jsou oni." přikývla Anet. "Hele, Aneto, vím, že už s náma nekamarádíš, ale ještě náš nemusíš urážet! To jsi přehnala." bránila se Míša. "Ne, to jsi přímo posrala. Nebudeš Míši nadávat!" rozčílil se Lukáš. "Ale, něco mi uniklo mezi tebou a Michalou?" podivila se Aneta. "Ne, vůbec nic. Tobě ne. A jdi si svou cestou!" rozloučil se Lukí.
Míša s Lukášem chtěli být chvíli o samotě. "Hele, Míšo, už dlouho ti chci něco říct. Prostě... Miluju tě!" vyznal Míši lásku Lukáš. "Aaaha... Tak t jsi mě trochu zaskočil!" řekla Míša. "Tak to promiň, ale nechtěla bych se mnou chodit?" zeptal se. "Ano, chtěla a musím ti říct, že se mi dlouhou dobu líbíš." přiznala se. Následoval vydatný polibek a oba šli za ruce domů.
P.S.: To s tou vzduchovkou a dědkem je z vlastní zkušenosti a to nekecám! My sme s kámoškama taky hledaly nějakej strom, ze kterýho bysme si mohly udělat bunkr nebo tak... a tak sme narazili na jeden takovej dost dobrej... no ale byl u paneláku a nás nenapadlo, že by mohl někomu patřit tak sme tam vlezli no a babka vykoukla z okna a něco nekomu ukazovala no a najednou se vyřítí dědek a huláká na nás: ještě jednou sem vlezete, tak vám rozstřílím prdel vzduchovkou! tak sme slezly, chvilku jsme se bály, ale pak sme se tomu chlámaly jak pominutý :-D.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lescotka Lescotka | Web | 26. října 2007 v 20:55 | Reagovat

zase super...ta Aneta se mi začíná líbit čím dál tím míň..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama