.

Listopad 2007

30.11.2007

30. listopadu 2007 v 17:43 | Coooolishka |  My diary
Ahojky!Image Hosted by ImageShack.usJak se vám dneska vede?Image Hosted by ImageShack.usU mně úplně v pohoImage Hosted by ImageShack.usNormálně dneska ve škole sme měli psat písemku z bioly a my jsme ju nepsaliImage Hosted by ImageShack.usProtože máme úplně skvěle ukecatelnýho profesora... No a pak sem místo zemplu šla k doktorce na preventivní prohlídku...Image Hosted by ImageShack.usAle w poho, si mě zwážila a změřila... Tož jsem se pak vrátila z5 a dál strašila we školeImage Hosted by ImageShack.usNo a pak jsem šla do jazykovky. Sme normálně měli mít Američana, protože je učitelka nemocnáImage Hosted by ImageShack.usAle bohužel se už uzdravila... No a teď tu sedímImage Hosted by ImageShack.usTak se mějte a pište komentyImage Hosted by ImageShack.us

Design č.2

29. listopadu 2007 v 17:49 | Coooolishka |  Designy
Tak jsem se rozhodla změnit design:) Je v růžové a nemá žádný nějaký téma... Je tam Snoopy, tučňáček, miminko, jahůdky, prasátko a podkolenky :P. Je to takový cool jakože :D No, nevím, mě se to celkem líbí, ale co vám??
Téma : Cool design
Od : 29.11.2007
Do : do té doby, než bude vánoční design xD
Spokojenost : nwm... ale asi tak 50 %
Tak co na něho říkáte?? Pište do komentů, kam jinam xD

Kapitola 11 - Perná neděle

28. listopadu 2007 v 15:25 | Coooolishka (c)
Ahojky! Tak jsem po dlouhé době přidávám další kapitolu mojí knížky! Doufám, že se vám bude líbit a kdyžtak hlásněte v anketce! Tak tady to je
Dnešek měl být pro Mishu den jako každý jiný, až na to, že se měla sejít s Lukím a taky se měla aspoň chvilku pokusit starat se o Leničku, kdyby to maminka někdy potřebovala.
Míša proto ráno vstala s chutí. Koukla se po Niki a Julči, ale ty ještě klidně oddechovaly. "No jo, spáči jedni!" uchechtla se Míša. Mezitím se oblékla a sešla dolů na snídani. "Teda Míši, ty necháš holky klidně spát a sama si tu budeš pěkně dávat do nosu?" divila se paní Horáková, která chovala v náručí malou Leničku. "No, já jsem je jenom nechtěla budit!" ohradila se Mischa. "Tak je prosím běž vzbudit, co by si o nás potom pomyslely..." řekla paní Horáková. "Jo, jasně, už jdu." odpověděla Míša.
Když ale došla nahoru do pokoje podívat se na holky, zjistila, že už tam dávno nejsou. Najednou uslyšela něco z koupelny. Tak se tam šla podívat. No a tam objevila jak Niki a Juli, tak taky Andynka, který se mazlil s oběma holkama. "Tak tady jste, já vás hledám po celým baráku! Máte jít na snídani, nebo vám ten úžasnej koláček vystydne!" zlobila se na oko Míša. "Cože? Mluvila jsi o koláčku?" zavětřila Niki. A nato se všechny tři s rachotem přiřítily dolů. "Teda, vy letíte jak splašený krávy!" pokáral je tatínek. "Splašený krávy?" zajíkala se Juli. Za chvilku už se totálně tlemily všechny tři...
Když se asi po deseti minutách uklidnily, začaly snídat ten nejúžasnější koláč, jaký kdy jedly. "Paní Horáková, ten koláč byl fakt výbornej!" chválila ji Niki po tom, co do sebe nacpala čtyři kousky. "Já jsem opravdu ráda, že vám chutná." začervenala se paní Horáková. "Ale teď mě omluvte, musím jít kojit."
Po vydatné snídani se holky vydaly do Míšina pokojíčku. "Teda, ta tvoje mamka je fakt třída!" řekla Juli. "Jo jo, já vím..." odvětila Míša. "Hele, neslyšíte zvonit mobil?" zeptala se Niki. "Jo, to bude můj." řekla Juli. Ukázalo se, že volala maminka. "No nic, já už musím, holky. Tak se mějte!" rozloučila se Juli. A tak Niki s Míšou zůstaly samy.
"No ty jo, nejvyšší čas jít za klukama, ne?" řekla Míša po chvíli. "Taky si myslím... Ale Juli nevypadala, že by s náma šla." dumala Niki. "No, tak to máš jednoznačně pravdu. Zkusím jí zavolat." rozhodla se Misha. A pak odešla k pevné lince.
"Tak co?" ptala se hned Niki, když Míša přišla. "Normálně mi řekla, že nepřijde kvůli nějakým problémům v rodině! Jsem z toho úplně zoufalá!" řekla Míša. "Cooooo? Problémy v rodině? To snad ne! Co to do prčic může být? Ona ti nic neřekla?" vychrlila tento vodopád otázek Niki. "Jo, problémy v rodině. Vůbec nevím, co si pod tím mám představit, protože mi za prvé nic neřekla a za druhé se jí do toho nechci montovat." řekla Misha. "No dobře, ale přece kvůli tomu nepřestane chodit na schůzky!" zlobila se Niki. "Hm, to je pravda... Musíme tomu přijít na kloub a to co nejdřív!" pravila Míša. "A do prčic! Koukej, kolik je hodin! Jestli to chceme stihnout, tak sebou musíme hodit!" nervovala se Nikča. "Jak tak nad tím přemýšlím, tak myslím, že kluci budou muset počkat. Musíme přece Julči nějak pomoct!" řekla Miška. "Jo a jak prosím tě? Vždyť problémy jejich rodičů nevyřešíme!" odsekla Niki. "Cože? Jejich rodičů? Jak víš, že její rodiče mají problémy? A jaký problémy?" divila a ptala se Misha. "No, víš, Julča mi před nedávnem říkala, že se bojí o její rodiče, že se pořád hádají a tak... Takže to prý vypadá, že se budou rozvádět... A Julča se prostě jenom bojí, u koho bude bydlet! A tím pádem neví, jestli s námi bude moct dál kamarádit a chodit ven!" vysvětlila jí Niki. "Ne, to snad ne, to je jako zlý sen! Já nechci přijít o další kamarádku!" povzdechla si Míša. "Uvidíme, jak to bude probíhat dál, Míši. Třeba to dopadne dobře. Já ji taky nechci ztratit a myslím, že nejvíc by to mrzelo Richieho. Má Juli fakt rád." řekla Niki.
Tu noc nespala Míša dobře. Pořád musela myslet na chudáka Julču, ale taky na to, že se už podruhé vykašlala na Lukího. Musí mu to pořádně vynahradit!

27.11.2007

27. listopadu 2007 v 17:56 | Coooolishka |  My diary
Ahojík! Tak jsem zase po delší době přidávám pár podrobností z mýho života xD:
Takže... Dneska jsem normálně byla u doktora na kardiologii... Protože mě měli zjistit, jestli náhodou nemám nějakou dědičnou vadu po mamce... No a řekli mi, že ji můžu mít!!Obrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/ffffff.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby. Ale hlavu si z toho nedělám, dneska už jsou na to různý přístroje...Obrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/pppppp.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Jinak jsem z matiky z opáčka dostala 1-Obrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/pppppp.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Takže mamka byla fakt ráda!! A já takyObrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/zzzzzzzzz.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby. No a pak sme měli zempl - jako vždy nuda...Obrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/jjjjjjjjj.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.A pak chemii, ty jo, ještě větší nudaObrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/aaaaaaaaaaaa.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Ale tak jsem si četla Bravo Girl!Obrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/bbbbb.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby. To je asi tak všechno... Za chvílu se jdu dívat na UliciObrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/hhhhhhhhhh.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby. a už se dost těším! Koukáte se na Ulici?
Tak jo, tak pište komenty a mějte se všichni krásně!!

Strašně moc se vám všem omlouvám!

27. listopadu 2007 v 17:26 | Coooolishka |  My diary
Ahojky všeci! SBénka a prostě všeci, co mají rádi tady tento blog! Strašně moc vám děkuju za návštěvnost, která se za tu dobu, co jsem tu nebyla přehoupla přes 1000!! Lowuju wás!! A taky kuju za komentáře, jste moji milášci!! A teď k tomu, proč jsem tu tak dlouho nebyla... :( Taaak... V sobotu a v neděli se nám odvařil internet, takže jsem byla naprosto zoufalá, že jsem nemohla jít na blog!! Ale tak co se dalo dělat, že...? No a včera jsem sem přišla až k večeru, když vůbec nešel blog.cz!! Takže jsem byla naprosto totálně zoufalá!! Takže jste mě strašně potěšili, že sem chodíte!! Dneska přidám pár článků, ale musím se ještě něco naučit do IVT... Tak zatím pa, jdu oběhat SBčka!!!

21.listopadu 2007

21. listopadu 2007 v 15:09 | Coooolishka |  My diary
Ahojky! Tak dneska byl fakt super den Obrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/ffffff.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Dostali jsme známky z IVT no a mám 2 a 2-3Obrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/ffffff.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Teda mamka mě nepochválila, no, ale ještě se s tím dá něco dělat a ostatní měli daleko horšíObrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/t-1.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby..Tak aspoň něcoObrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/zzzzzzzzz.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.... Pak jsme byli s tělocvikem na spinningu a docela dobrý, ale ta zátěž... Jsme na tom byly všechny poprvé a ten trenér nám hned navalil obr zátěž!Obrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/llllllll.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.A to jdu ještě dneska do pingpongu - se musím trenérovi s kámojdou nějak vymluvitObrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/bbbbb.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.. No a pak? Ty jo, z angliny zítra písemka, z dějáku taky a z fyziny mám bejt vyzkoušená... A vůbec to neumím Obrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/jjjjjjjjj.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.. Tak asi budu muset jít a učit seObrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/ffffff.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.. Tak se mějte a nechte tu koment!

My diary xD

21. listopadu 2007 v 14:57 | Coooolishka |  My diary
Ahojky! Tak jsem si založila rubriku My diary... No, budu sem samozřejmě psát o mým hektickým životěObrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/zzzzzzzzz.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby. Ne, vedu naprosto normální život Obrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/pppppp.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby. Ale nebudu psát, co jsme měli na oběd a takový ty kokotinky, protože si to za prvé nepamatujuObrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/ccccccccc.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby. A za druhé tohle píšou jenom malý dětičky do svých památníčků Obrázek “http://i180.photobucket.com/albums/x53/HilliQ/aaaaaaaaaaaa.gif” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby..
diary

Kapitola 10 - Malá Lenička

18. listopadu 2007 v 18:57 | Đa[zZ]li€ ©
Míšu trápil nevydařený víkend a proto se rozhodla, že uspořádá další schůzku Měsíční tlupy a to hned na víkend příští. Když ale přišla domů, čekalo ji hned překvapení. A to takové, že její mamku zrovna chystali na převoz do nemocnice. "Ahoj Míšo, prosím tě, pomoz mi zabalit mamince nějaké její věci." řekl pan Horák. "Jo, jasně, tati, už jdu!" odpověděla Míša.
Mrskla aktovkou o postel a začala mamce balit nejdůležitější věci. Přitom myslela na jejího malého sourozence, který se co nevidět narodí. Strašně se na něho těšila. Vtom ale přišel její tatínek. "No tak, Míši, honem, ten malý nebude čekat věčně! Už se dere na svět!" řekl. "No jo, vždyť už to mám!" rozčilovala se Miška.
Vzali tedy všechny věci a nasedli do sanitky. Míša ještě nikdy sanitkou nejela a proto se snažila si to užívat. V nemocnici čekali dost dlouho, než jim přišel pan primář oznámit, že to malé je holčička a že jí maminka dala jméno Lenička. "Panejo, to je super!" vypískla Míša a skočila tatínkovi kolem krku. Nakonec jim doktor ještě řekl, že tu maminka i malá zůstanou ještě tři dny a pak si je mohou odvézt domů.
U Horáků doma nastaly velkolepé přípravy na uvítaní Leničky doma. Všude se uklízelo, všichni chtěli, aby bylo vše v nejlepším pořádku... Horákům dokonce pomáhali i Míšini kamarádi, protože si chtěli najít záminku, jak s Míšou mluvit :). To se jim totiž nemohlo podařit, protože Míša nešla poslední tři dny do školy.
Nakonec se ale všem podařilo sejít se u Míši v pokojíčku. "Tak ti řeknu, Misho, že jsem moc ráda, že s tebou konečně můžu hodit řeč!" ulevila si Niki. "Tak to já taky, a musím vám všem říct, že to asi ude pěkná fuška, vychovávat malý mimi..." povzdychla si Míša. "Tak s náma taky bylo určitě hodně práce..." řekl Lukí. "Tak to si pište!" zasmál se Mara. Najednou zazvonil zvonek.
"Ahoj mamííííííííí!" vypískla Míša, když uviděla maminku s malou Leničkou. Brzy se k nim přidali všichni, co byli zrovna u Horáků doma a gratulovali paní Horákové k takovému krásnému miminku. "Teda, vás tu je...Co chystáte?" zeptala se Míšina maminka. Ale nikdo jí už nemusel odpovídat, protože to uviděla sama. Na stropě byl vyvěšený transparent "Vítáme vás DOMA!", všude byly balónky a lampióny a prostě to bylo pro paní Horákovou tak dojemné, že se až rozplakala. "Ale mami, vždyť to pro nás nebylo zas těžký udělat ti radost!" řekla Míša. "A-ale já jsem to vůbec nečekala..." koktala paní Horáková.
Nakonec se uklidnila a začala se věnovat Leničce. Ostatní zatím chystali zákusky a pití na stůl. "Hele, mamka s taťkou asi budou potřebovat chvíli klidu, tak půjdem pak do pokoje, jo?" pošeptala Míša ostatním. "Jasan!" odpověděli. "Co si to tam špitáte?"zeptal se pan Horák. "Ále, nic zajímavýho." uchechtla se Míša.
Celé odpoledne nakonec strávili u stolu s občerstvením a příjemně konverzovali. K večeru se Měsíční tlupa nepozorovaně vytratila do Lenčina pokoje. "Myslíte, že byste tu mohli všichni přespat? Zítra je sobota..." ptala se Mischa. "No, já nevím, zkusím zavolat mamce." řekla Juli. Uskutečnili tak všichni, ale nakonec mohlo zůstat jenom dívčí osazenstvo. "No nic, tak si uděláme dívčí pařbu!" zasmála se Míša.
Pak šla ještě vyprovodit kluky dolů. "Promiň Lukí za dnešek, že jsem se ti nemohla věnovat." omlouvala se Míša. "To nic, však zítra si to vynahradíme." řekl Lukáš. "Seš skvělej!" odpověděla a vlepila mu pusu.
Když přišla nahoru do pokoje, zjistila, že holky už spí. "Tak to je dobrý... No nic, tak jdu taky spinkat." pomyslela si.
A malá Lenička tu noc spinkala sladce, i když se párkrát probudila. Její maminka byla nesmírně šťastná, že ji má...

Design č.1

18. listopadu 2007 v 18:19 Designy
Téma designu : zima
Od : 18.11.2007
Do : jooo, tak to nevim xD
Spokojenost : asi tak 60 %
Náhled :
Tak... Můžete psát do komíků, jak se líbí vám :) Budu moooc ráda !


Kapitola 9 - Cukrárna a zase ta Aneta!

12. listopadu 2007 v 18:25 | Coooolishka (c)
Míša poslala všem členům Měsíční tlupy pozvánky na schůzku v sobotu v jejich oblíbené cukrárně. Naštěstí slíbili účast všichni a Míša se radovala, že to bude prima den. Na tu schůzku se připravovala víc než zodpovědně, aby se líbila Lukášovi. Ale zase si dávala dobrý pozor, aby to nepřehnala, a to Lukáš později náležitě ocenil.
Mezitím se na smluvenou schůzku chystala i Niki. Chtěla před Markem vypadat prostě dobře. Nevěděla si ale rady, a proto si zavolala na pomoc maminku, která byla jenom ráda, že se ještě na něco hodí. Nikči pomohla dost a byla za to strašně ráda. Niki vypadala prostě jako kočka!
Ve 14 hodin se všichni sešli před cukrárnou "Sladký med", která měla nejlepší zákusky v jejich malém městečku. "Tak vás tu všechny vítám." řekla Míša. "Jsem ráda, že jsme tu všichni jak máme být - se svými protějšky!" "Tak to bylo jak vystřižený z nějakýho filmu pro pamětníky!" smála se Juli. "No, asi jo... Sem to trochu přehnala, no..." omlouvala se Míša. "Tak prostě ahojky!" "To už bylo lepší." pochválil ji Lukí.
Když si vybrali stůl a přisunuli si dvě židle, začali si vybírat napřed zmrzlinu a pak zákusek. Protože by bylo trapný, kdyby si šli všichni objednat, zvládla to Míša sama. Potom vedli příjemnou konverzaci nad těmi nejsladšími zákusky na celém světě! "Je to fakt suprovej den!" pomyslela si Míša, když vtom se otevřely dveře cukrárny s takovou vervou, jako kdyby chtěl něco ty dveře urvat! "No ne, to snad není možný!" vykřikla Niki. "Ale bohužel to tak je!"povzdechla si Míša. Ano, ve dveřích nestál nikdo jiný, než Aneta s její partou!
Aneta vypadala jako na pokraji zhroucení. "Ty jo, tak ta snad musela vyšňupat několik kilo pervitinu nebo co..." podivil se Marek. Aneta tak opravdu vypadala. Najednou spatřila Měsíční tlupu a začala se k nim vrávoravě sunout. "A do prčic, proč leze k nám?" vzdychal Richie. "Tak to nevím, protože nikdy nevíš, co od ní můžeš čekat..." řekla Míša. Mezitím se ale Aneta dostala k nim a sesula se na Julču. Potom přišel zřejmě majitel restaurace, který se o tomto incidentu dozvěděl. "Prosím vás, vy se s ní znaáte?" zeptal se. "Jo, známe ji, ale naše kamarádka to rozhodně není. Co bylo, bylo. Kamarádili jsme se s ní, dokud se z ní nestala takováhle troska!" odfrkla si Míša. "Aha, tak to je dojemné, ale bohužel vás musím poprosit, abyste si ji odvedli. Je to možné?" řekl. "Ano, jistě, zajistíme, aby se tady už neobjevila." odvětila Niki.
Potom ji společnými silami vyvedli z cukrárny, kde ji nechali napospas svému hrůznému osudu a její partě. "Teda, já se divím, že jí na to její mamka ještě nepřišla." řekl Lukí. "To jo, to je pravda. Ale já se o ni celkem bojím a jestli to její mamka neví, tak bysme jí to měli říct!" uvažovala Míša. "Jo, to máš sakra pravdu. Pojďte, jdeme k nim domů." pravil Mara.
Měsíční tlupa se tedy odebrala k domu Anety. Tam jim přišla otevřít její maminka, která hned jak je uviděla, nasadila kamenný výraz. "Co tady děláte, děcka? Slyšela jsem od Anetky, že už se s ní nekamarádíte." řekla paní Králová. "Ale víte, paní Králová, to takhle vůbec není! Nechci se vás a vaší dcery dotknout, ale vaše dcera je drogově závislá. Předpokládám, že to nevíte - ." "Cože, Anetka že je drogově závislá? Co si to tady vymýšlíte?" vykřikla paní Králová. Jestli nám nevěříte, tak se pojďte prosím s námi přesvědčit.
Paní Králová se s nimi tedy vydala k cukrárně a tam skutečně spatřila svou dceru, jak leží na zemi bez známek života a u ní stojí její parta. "Aneto, okamžitě pojď domů." zařvala. Co se potom dělo u nich doma, to si ani nedokážete představit. Paní Králová byla každopádně Měsíční tlupě vděčná, protože Anetě svým způsobem zachránili život. Aneta ihned nastoupila na protidrogové léčení a Měsíční tlupa měla jeden velký problém za sebou...

Kapitola 8 - Pád ze stromu do náruče

8. listopadu 2007 v 17:58 | Coooolishka (c)
Bylo krásné ráno, asi tak týden po opravdu vydařené oslavě u Horáků a Míša ještě pořád nemohla rozdýchat to, že je její mamka těhotná, po tolika letech, co měla Míšu... Jenže to tak prostě je a Míša je za to šťastná. Bude teď mít sice míň času na školu a kamarády, ale ráda se bude o někoho starat.
Její maminka si nechtěla nechat říct, jestli je to kluk nebo holčička. Má to zůstat utajeno do poslední chvíle. A proto celá rodina vymýšlela jména jak holčičí, tak klučičí. Nakonec se všichni shodli, že pokud to bude holčička, tak se bude jmenovat Lenka a pokud kluk, tak to bude Michal.
Míša se rozhodla sejít se ještě jednou s Měsíční tlupou, než se jim to malé narodí. Domluvila schůzku na sobotu večer, zase v jedenáct hodin. Omluvila se jí ale Juli, že bohužel nebude moct, protože jedou s rodiči na návštěvu k babičce.
Byla sobota, jedenáct hodin večer a na plácku Měsíční tlupy už stáli Míša a Lukí, kterým byla zima a tak se aspoň trochu zahřívali. Zrovna když byli v tom nejlepším, vyrušili je nově příchozí Niki a Marek. "Jé, ahoj Niki!" pozdravili ji Míša z Lukinova objetí. "Ahoj..." opětovala jí pozdrav Niki. Aby přerušila trapné ticho, které vládlo mezi těmito dvěma dvojicemi, zeptala se : "Ty jo, kde může být ten Richard?". "Tak to netuším, mě říkal ještě dneska odpoledne, že určitě přijde!" divil se Marek. "Tak na něho počkáme už na stromě. Aspoň se trochu zahřejem tím lezením." řekla Míša a nenápadně mrkla na Lukáše.
A skutečně jim bylo trochu tepleji, když se usadili na svá místa. Dokonce během 10 minut přišel i Richie s omlouvou, že rodiče šli spát nějak později a on nemohl vylízt z baráku. "Takže se můžeme dát do pozorování?" zeptala se Míša. "No jasně, ale dneska je otřesná zima, takže myslím, že tu zaprvé nic nebude a zadruhé byl rád šel domů dřív." řekl Lukí. "Neboj, zkrátíme to na minimální čas." slíbila mu Míša.
Dali se tedy do pozorování krajiny a příšerek. Niki si vzala dalekohled, jenže jak se horlivě otáčela a zkoumala, vysmekla se jí zpod větve noha a ona začala padat dolů ze stromu... Našteští hned vedle ní seděl Marek (sedl si tam schválně, aby jí mohl být na blízku...) a ten hned zasáhl. Zachytil Niki za pás, a když ji vytahoval nahoru vlepil ji pusu. Čekal, jak na to Niki zareaguje. Ta byla napřed ohromená, pak se ale ušklíbla a Markovi pusu obětovala.
"No teda! Konečně! Já jsem čekala, kdy se dáte už dohromady!" vyhekla radostí Míša. "To víš, trvalo nám to trochu dýl si uvědomit, že jsme pro sebe jako dělaní!" řekla šťastná Niki. "Hlavně že jste si to vůbec uvědomili!" pravila Míša. Ta také poznala, že z dnešního večera nic nebude a proto rozhodla, že půjdou všichni domů.
Niki s Markem šli domů společně, protože bydleli kousek od sebe. Rozloučili se dost bouřlivě :). Niki šla proto spát hodně pozdě, musela na Marečka pořád a pořád myslet. Nakonec ale usnula a zdály se jí ty nejsladší sny.
Míša se zatím procházela s Lukášem po městě a drželi se za ruce. "Lukí, co bys řekl tomu, kdybychom si příští sobotu všichni vyšli někam do cukrárny?" zeptala se Míša. "No jasně, to je dobrej nápad! Ale nevím, jestli to bez tebe tak dlouho vydržím!" řekl Lukí. "Vždyť se uvidíme ve škole, ty můj broučku!" zachichotala se Miška. "No dobře, ty moje beruško." odvětil Lukáš.
Když Míša přišla po vydařené noci domů, v ložnici rodičů se tak trochu svítilo. Přicházely odtud divné zvuky. Míša se ušklíbla. Kdyby byla menší, hrozně by jí to vadilo. Teď ale chápala všechny zamilované. Vždyť ona k nim také patřila! Byla z toho všeho tak utahaná, že hned, jak si zalezla do postele, tak usnula. Měsíc nad Kroměříží svítil po celou noc bohatou na sny...

Kapitola 7 - Narozeninová párty

2. listopadu 2007 v 21:50 | Coooolishka (c)
Když se Míša v den svých narozenin probudila, měla krásný pocit, že jí je už 14 let. Hrozně se ale těšila na dárky, které dnes dostane. To ještě netušila, že jí ty dárky tak trochu zamotají život...
Sešla tedy dolů na snídani a tam ucítala vůni slaninky. "Jé, mami, tys mi udělala snídani?" zeptala se Míša. "Ahoj, jo, udělala, musím přece o moji princeznu v její den pečovat, jinak bych byla krkavčí matka, ne?" pobaveně odpověděla paní Horáková. "Tak to moc díky, jdu se do toho pustit!" nemohla se dočkat. Když to všechno zbaštila do posledního drobečku, myslela si, že pukne, jak byla přecpaná! "Tak co, chutnalo ti, Miško?" zeptala se maminka. "A jak, mami, mám tě moc ráda." řekla Míša. "Hele, nechci ti nic říkat, mami, ale nepřibrala jsi nějak?" podivila se Míša. "Ne, to se ti jenom zdá..." vymlouvala se maminka. Míša to přešla bez většího vyptávání, ale myslela si svoje...
Když ale u dveří zazvonil první host, hned na tyto myšlenky zapomněla. Byl to Lukáš a přivítal ji jak jinak než pusinkou. "Ahoj Lukí. Hele, nemusíš mě ale dávat pusu, hned jak sem vrazíš, mohla by to vidět mamka." řekla Míša. "Aha, promiň, já zapomněl, že nechceš, aby o tom mamka věděla..." omlouval se Lukáš. "To už máš jedno, pojď do pokoje..." navrhla mu Lenka. Tam si bohatě vynahradili svoje delší odloučení, když vtom už zazvonili další hosté.
Byli to Marek s Niki. "Ahojky" přivítali se. Do čtvrt hodiny ale už přišli všichni a oslava mohla začít.
Začalo se slavnostním přípitkem, a potom následovalo Míšino oblíbené rozdávání dárků. Od svých kamarádů dostala samé praktické věci a ty se jí moc líbily. Od Lukáše, svého kluka, dostala hrozně miloučkého plyšáčka a parfém. A konečně přišlo tolik očekávané překvapení od maminky a tatínka. "Míšo, my pro tebe máme dárek, ale musíš si pro něj dojít na zahradu." oznámila jí maminka. Míša teda šla plná očekávání na zhradu a tam … spatřila strašně roztomilé šťěnátko yorkšírka! "Ne, mami! Toho jsem si šíleně přála! Já tě mám tak moc ráda! I tebe tatínku!" vypískla radostí Míša. Pejsek byl vskutku krásný a dostal jméno Andy. Když se s ním všichni přivítali, chtěli jít nahoru do Míšina pokoje, aby si mohli uspořádat diskotéku. Míšina maminka je ale zarazila. "Míšo, ještě bych tobě a všem chtěla říct něco. Víš, jak ses dnes divila, že jsem nějak přibrala? No, tak to jsem nepřibrala, ale jsem těhotná!" řekla šťastná paní Horáková. "Ne, mami, to nemyslíš vážně? Já budu mít bratříčka nebo sestřičku?" dojetím už skoro plakala Míša. "Ano, holčičko." plakala maminka také.
Po tomto dojemném oznámení se celá Měsíční tlupa odebrala nahoru na diskotéku. Míša pustila nejprve pořádný rockový kousek, na který se všichni vytrsali, ale potom tam hodila pomalý ploužáček a šla tancovat s Lukinem. Byl to ten nejkrásnější tanec v jejím životě. Koukla se po místnosti a viděla, že Niki tančí s Markem a Julča s Richiem. "Tak to je teda povedený, přesně takhle jsem si to myslela!" pomyslela si Míša.
Když skončila diskotéka, na které se Míša a Lukí líbali snad každou chvíli, tak se začaly hrát hry. Napřed se odbyly takové ty normální, které se pořádají na každých oslavách. Teď mělo ale přijít "Sedm minut ve skříni". Míša vysvětlila všem pravidla hry a čekala, jak to ostatní nadchne. Popravdě řečeno z toho nebyli moc nadšení. Rozhodli se ale si tuto hru zahrát, vždyť v té skříni nemusí dělat nic! Prvních sedm minut padlo na Niki a Marka. Ti ve skříni proseděli svých sedm minut a neříkali si nic … Lepší už to bylo u Juli a Richieho, protože Ritchie vyznal Julči lásku a pak následovalo, co následovat mělo. A Míša si odbyla s Lukím svých sedm minut slasti...
Takto šťastně skončil den plný nových příběhů v Kroměříži. Jen Míšu trápila Niki a Marek. Věděla, že se Marek líbí Niki a chtěla s tím něco dělat...